Jsou rostliny inteligentní?

Máme tak pevně ukotvené přesvědčení o inteligenci založené na neuronech a vědomí soustředěném v mozku, že je obtížné si představit jiné formy vnitřního prožitku. Obezřetnost je na místě, ať už se k možnosti, že rostliny vládnou inteligencí, přistupujete s velkou skepsí, nebo se řadíte mezi vášnivé zastánce nadpřirozené moudrosti jiných živých organismů. Je nezbytné, abychom s rozvahou rozšiřovali své obzory. Lidská inteligence není tak unikátní, jak si často myslíme. Postupně si začínáme připouštět, že inteligence může být vlastní i zvířatům, ale udělit ji rostlinám si vyžaduje zásadní změnu perspektivy.

Proč by rostliny nemohly být inteligentní stejně jako živočichové? Nemají možnost pohybu jako živočichové, a proto se musí přizpůsobit okolí. Aby přežily, musí integrovat klíčové informace z různých zdrojů – kvalitu a směru světla, orientaci v prostoru nebo jestli jim něco nestojí v cestě. Tyto organismy musí plánovat svůj vývoj, aby dosáhly svých cílů. Nejsou pouze pasivními tvory, které provádějí fotosyntézu a přijímají život tak, jak přichází. Naopak aktivně reagují na své prostředí a zpětně ho ovlivňují. Prokázat inteligenci u organismů s tak odlišnou povahou je vskutku náročné. Chceme-li pochopit inteligenci rostlin, musíme se zaměřit na protřelé životem ošlehané divoké rostliny.

Jedním z příkladů je nenápadná květina slézovec krétský, který uctívá slunce a sleduje jej po obloze. Díky tomu dopadá max. množství světla na květenství. Po skončení dne otočí své listy zpět k východu. Tuto schopnost uchovává i několik dní bez slunečního svitu, například ve chvíli, kdy je umístíme do krabice. Po 3-4 dnech se jeho orientace začne mírně ztrácet, a otáčení na východ už není tak očividné. Tato schopnost je založena na cirkadiánním rytmu, podobně jako u lidí, tedy vnitřní model cyklických změn vně rostliny, který řídí načasovaní změn uvnitř rostliny. Rostliny tedy také mají svůj vnitřní cirkadiánní rytmus, který ovlivňuje jejich biologické hodiny. Toto chování, mimochodem také zaznamenáno u slunečnic, je plánované; listy se neobracejí v reakci na slunce, jsou na svítání připravené předem.

Pohyby slézovce naznačují možnost existence inteligence, která není omezena pouze na neurony v mozku nebo na řádně vyvinutý shluk buněk. Inteligence souvisí s schopností zpracovávat informace. Tradičně jsme předpokládali, že inteligence vzniká společně s určitou formou mozku. Avšak tato představa je nesprávná, jak ukazuje například chobotnice, která má mozek rozložený do jednotlivých chapadel.

Podobně jako lidé a živočichové, i rostliny dokáží využívat elektrické signály, podobné akčním potenciálům v lidském mozku, a přenášet je na relativně dlouhé vzdálenosti. Zatímco u zvířat je podnět k pohybu přenášen do kontraktilních buněk ve svalech, rostliny předávají informace specializovanými vlákny s kontraktilními vlastnostmi uvnitř svých motorických orgánů.

V nemilosrdném světě, v němž rostliny žijí vede jakékoliv zaostání k tomu, ze vás soupeři převálcují a predátoři sežerou. Rostlina vykonává většinu svých aktivit nenápadně pod povrchem. Kořeny představují ohromně komplexní struktury, které mohou tvořit více než polovinu biomasy celého organismu. Tyto kořeny shromažďují informace v prostoru i čase o živém i neživém okolí, což umožňuje rostlině plně využít své zdroje a překonávat růstové překážky. Vytvářejí propojenou signalizační síť, po níž proudí neviditelné zprávy, umožňující sousedním rostlinám přijímat preventivní opatření proti nebezpečím nebo dokonce synchronizovat své kvetení.

Někteří vidí kořeny rostlin jako hlavu rostliny, zatímco zelené části jsou vnímány jako její pozadí. Kořenová soustava vnímá podobu prostředí podobně jako hlava živočicha vybavená smysly a řídí činnost zbytku rostlinného těla. Naopak výhonky a květy se starají o přízemní potřeby rostliny, absorbují světlo ze slunce a transformují je na potravu podobně jako trávicí soustava u živočichů. Podzemí představuje hranici známého a je oblastí výzkumu, která získává stále větší důležitost.

Pokud jsou schopny rostliny navazovat interakce s jinými rostlinami a různými druhy, nezdá se už tolik přitažené za vlasy, že by dovedly složitě komunikovat v rámci vlastního těla tak, aby to připomínalo myšlení.

Některé rostliny se dokáží napíchnout na mykorrhizní sítě mezi houbami a kořeny stromu a odčerpávají z ní zdroje. Tyto parazitické rostliny nepřispívají do systému, protože samy neprovádějí fotosyntézu. Jedním takovým parazitem je rostlina s názvem Sciaphila yakushimensis, která se vyskytuje v Japonsku. Během svého života zůstává většinou nenápadná, ale když se rozhodne rozmnožovat, vyrazí na povrch malé tmavě červené stonky nesoucí poupata. Tato rostlina proniká do kořenové soustavy prastarých kryptomérií a využívá je k odsávání živin. Její existence je tedy spojena s významným vlivem na hostitelské stromy, kdy využívá jejich zdroje pro vlastní prospěch.

Pokud se snažíme skutečně pochopit, co se v životě rostlin odehrává a chceme-li zachytit rostlinnou inteligenci, nemůžeme to pozorovat přímo, ale spíše tak, aby naše lidské smysly byly schopny tyto jevy vnímat. Nejefektivnějším přístupem je pozorovat "pohyb růstem", který tvoří většinu patrného chování rostliny, ideálně pomocí časosběrné fotografie.

Výborní adepti na pozorování pomocí časosběrných fotografií jsou popínavé rostliny jako je okurek, chmel nebo fazole. Když se podíváme na pohyby těchto rostlin více detailněji, zjistíme, ze se chovají systematicky. Dotknou se povrchu, ozkouší jej a když se ukáže jako nevhodná opora, stáhnou se. Dokáží tedy přesně upravit svou polohu a v případě nutnosti cely cyklus zopakovat. Rostlina si tedy stanovuje určitý cíl a plánuje své aktivity. Musí reagovat okamžitě a flexibilně, ale zároveň musí být schopná předvídat a projevovat iniciativu.

Velmi dobře prostudovaný je pohyb fazole obecné (Phaseolus vulgaris) po opoře. Podobá se to provazu, kterým se máchá pokaždé v jiném oblouku. Fazole krouží kolem sebe ve stále rozsáhlejších obloucích, dokud nenarazí na oporu tyčky. Vrchol výhonku se pohybuje přibližně po spirále, a s postupným růstem se úponek přesouvá od kruhového pohybu k eliptickému. Někdy však náhle zamíří přímo ke středu po tyčce. Tato rostlina využívá informace z různých zdrojů, a to od kořene až po výhonky, přičemž všechny tyto informace je nezbytné integrovat do jednotné a koordinované reakce.

Tyto reakce naznačují rostlinnou kognici, která je adaptivní, anticipativní (organismus se může připravit na budoucí změny v okolí), flexibilní (reaguje na různé podmínky různými projevy) a zároveň účelná (směřuje k určité transformaci prostředí nebo vnitřního stavu organismu). Rostlina se v těchto aspektech může během života zlepšovat učením a tím lépe se připravovat na budoucnost. Chování řízené kognicí může rostlina projevovat růstem, rychlými pohyby nebo například vylučováním silných chemických látek, které ovlivňují organismy v okolí.

Mezi poslední zmíněné patří např. rajčata. Když jsou rajčata vystavena tlaku škůdců, vyvolají produkci chemických látek, které z těchto škůdců dělá kanibaly. Zároveň keříky kvůli nim chutnají housenkám odporně a současně varují okolní rostliny, aby také začaly tuto obrannou strategii uplatňovat. Hladový hmyz pak místo toho, aby se zaměřil na listy rajčete, začne napadat ostatní škůdce, což v konečném důsledku snižuje celkový počet škůdců ohrožujících rostliny.

Rostliny mají schopnost vytvářet svá vlastní anestetika a narkotika, což se projevuje například při poranění nebo dehydrataci, možná i při zmírňování stresu. Tato schopnost byla využívána lidmi po tisíce let, jak je patrné například u listů koky, jejichž anestetické účinky byly známy dlouho předtím, než byl izolován kokain. Látky jako thymol z tymiánových listů, nacházející se v ústní vodě, nebo eugenol z hřebíčkové silice, používaný jako lokální zubní anestetikum, jsou další příklady.

Mezi další látky, které vytvářejí rostliny, patří například tabal, etanol, aspirin, thein v čajových sáčcích nebo kofein v kávových zrnkách. Řada léků má svůj původ v rostlinách, jako je antimalarikum chinin nebo digoxin, který se používá při léčbě srdečního selhání. Rostliny tak poskytují širokou škálu přírodních látek, které lidé využívají k léčebným účelům.

Rostliny nemají luxus dělat špatná rozhodnutí. Pokud chtějí mít naději na přežití v prostředí za několik hodin, zítra nebo za několik týdnů, musí být schopny předvídat. Kořeny se proto musí rozrůstat tam, kde odhadují dostupnost živin. Výhonky se obracejí, rostou, pučí a kvetou na základě předpokladů, od kterých bude záviset sluneční svit, střídání ročních období nebo dostupnost minerálních látek do budoucna. Květy mohou dokonce načasovat produkci pylu podle minulých zkušeností tak, aby přilákaly opylovače ve vhodný čas.

Rostliny mají pomalé životní tempo, a tak, když udělají chybu, nemají možnost ji napravit. Mají pouze jednu šanci na správný výběr, a proto by se měly trefit napoprvé. Na rozdíl od živočichů nejsou rostliny vystaveny podobnému tlaku. Proto potřebují předvídat. A pokud mají schopnost předvídání, proč by nemohly využívat získané informace k učení a předpovědím, podobně jako živočichové?